Rafinovaný cukr - jídlo nebo lék?
Cukr ovlivňuje tělo a mysl
Rafinovaný cukr je návykový a destruktivní a postrádá výživnou hodnotu. Proč na celém světě stále patří mezi základní potraviny?
Rafinovaný cukr je stejně jako rafinované obiloviny považován za jednu z nejškodlivějších potravin, které se v dnešní době konzumují.
V roce 1915 byl v USA celostátní průměr spotřeby cukru ročně 7 až 10 kg na osobu. V průměru dnes ročně spotřebujeme takové množství cukru, jak sami vážíme, plus více než 10 kg kukuřičného sirupu. Někteří lidé spotřebují mnohem méně cukru, než je průměrná hodnota, to znamená, že existuje procento obyvatelstva, které spotřebuje každý rok mnohem více rafinovaného cukru, než je jejich tělesná hmotnost. Tak velké množství rafinovaných sacharidů způsobuje v těle značné škody.
Kde se vzal rafinovaný cukr?
Cukr se rafinuje pomocí extrakce a oddělování. Rafinovaný cukr nebo stolní cukr, se obvykle vyrábí z cukrové třtiny nebo cukrové řepy. Zahřátím a mechanickým a chemickým zpracováním se odstraní všechny živiny, až zůstane pouze cukr.
Během rafinace se zničí 64 potravinových prvků. Odstraní se veškerý draslík, hořčík, vápník, železo, mangan, fosfát a sulfát. Stejně tak jsou zničeny i vitamíny A, D a B. Odstraněny jsou i aminokyseliny, životně důležité enzymy, nenasycené tuky a veškerá vláknina.
Všechna rafinovaná sladidla, jako jsou sirupy, procházejí podobným destruktivním procesem. Někdy jsou ve výsledném produktu procesem zpracování přítomny i škodlivé látky. Například kukuřičný sirup obsahuje těžké kovy.
Jídlo nebo jed?
1. V roce 1957 se Dr. William Coda Martin se snažil zjistit, kdy se u toho, co jíme, jedná o potravinu nebo o jed. Zde je jeho definice jedu:
Z lékařského pohledu: Jakákoli látka aplikována na tělo nebo požitá či vyvinutá v těle, která způsobuje nebo může vyvolat onemocnění.
Fyzicky: Jakákoli látka, která zpomaluje aktivitu katalyzátoru, který je minoritní substancí, chemikálie nebo enzym, který aktivuje reakci.
Slovník Merriam-Webster definuje jed takto: „Látka, která díky svému chemickému působení obvykle zabíjí, škodí, nebo oslabuje organismus.
Dr. Martin zařadil rafinovaný cukr (a rafinované sacharidy) mezi jedy, protože z něj byly vyčerpány výživné složky. Napsal, že to, co zbylo po procesu „pročištění“, nemůže naše tělo využít, protože to nedokážeme strávit.
Potřebujeme vitamíny a minerály, které jsou odstraněny při výrobě cukru. Bez těchto složek nemůže tělo rafinovaný cukr bezpečně využít. Rafinovaný cukr je „spíše farmaceutická droga, než výživná potrava.“iii
„Rafinovaná“ krádež
2. Sir Frederick Banting, který objevil inzulín, si v roce 1929 všiml, že majitelé plantáží cukrové třtiny v Panamě, kteří jedli velké množství svých rafinovaných plodin běžně trpěli cukrovkou. Najatí dělníci, kteří řezali třtinu dostal ke žvýkání pouze surovou třtinu a u nich se žádná cukrovka nevyskytovala.
Když jíme rafinovaný cukr nebo rafinované sacharidy obecně, naše tělo bere živiny ze zdravých buněk pro metabolizaci této neúplné potravy. Tělo však není určeno ke skladování dodatečných minerálů, enzymů, vitamínů a proteinů. Dostali jsme však zdravý rozum proto, abychom své potraviny moudře vybírali! Proto když jíme rafinovaný cukr, vyčerpáváme své zásoby živin, jako je vápník, sodík, draslík a hořčík, abychom mohli zpracovat cukr v těle.
Zanedlouho vyústí nedostatek minerálních látek a minerální nerovnováha v problémy, které přivodí tělesné nemoci, jako je cukrovka a osteoporóza.
3. Zubař Melvin Page objevil určitý typ minerální nerovnováhy způsobené pojídáním rafinovaného cukru. Zděšen rozšířeným výskytem zubní kazu a zkažením kosti čelisti u svých pacientů, začal Dr. Page analyzovat vzorky krve pacientů, a zjistil, že u těch, kteří měli neobvyklé množství vápníku v poměru k množství fosforu v krvi, trpěli také zubním kazem a úbytkem kostní hmoty.
4. GreenFacts Digest, nezávislá nezisková organizace, která shrnuje vědecké zprávy na různá témata pro širokou veřejnost a informuje o vědeckém konsensu, potvrzuje zjištění Dr. Page a říká o cukru a zubním kazu:
Cukr je nejdůležitějším stravovacím faktorem při rozvoji zubního kazu. Studie na lidské populaci po celém světě ukazují, že existuje úzká souvislost mezi množstvím a četností konzumace cukru a rozvojem zubního kazu, a to i v zemích, které používají preventivní opatření, jako je fluoridace vody. Samostatné komunity, které konzumují malé množství cukru, mají velmi nízký stupeň tohoto onemocnění. U skupin lidí s vysokou konzumací cukrů je tato úroveň vyšší. Vedle konzumace cukrů v tuhém stavu zvyšuje riziko vzniku zubního kazu také konzumace slazených nápojů. Studie ukázaly, že škroby jsou obecně mnohem nižším rizikovým faktorem při rozvoji zubního kazu než cukry. Nicméně, pokud jsou vařené či v kombinaci s cukrem, je riziko větší.
A co ovoce? Způsobuje jeho konzumace také zubní kaz?
Jako součást běžné smíšené stravy, je jen málo důkazů, že ovoce způsobuje zubní kaz nebo cukrovku. Studie na zvířatech prokázaly, že pokud se ovoce konzumuje velmi často (např. 17krát za den), může to vést ke vzniku zubního kazu.v
5. V roce 1930 zubař jménem Dr.Weston A. Price cestoval po celém světě a studoval kmeny primitivních národů izolované od tzv pokroků civilizace. Své závěry a fotografie publikoval v knize Výživa a tělesná degenerace: Srovnání primitivní a moderní stravy a jejich účinků. Zjistil, že mnoho kmenů, kteří žijí v tom, co někteří na světě považují za primitivní podmínky, se živí přírodními, nerafinovanými potravinami z vlastního prostředí. Tito lidé se vyznačovali vynikajícími zuby a skvělým celkovým zdravotním stavem.
Ale již od první generace se objevila fyzická degenerace u těch, kteří začali používat rafinovaný cukr. Dr. Price fotografoval důsledky před a během používání cukru a v několika srovnávacích fotografiích byl dokonale zřetelný rozdíl mezi rovnými a zdravými zuby na jedné straně a vadnými a křivými zuby na straně druhé.
Další riziko rafinovaného cukru
Často, zejména po opakované „krádeži“ živin ze zdravých buněk, nemohou buňky těla rafinované sacharidy strávit. V takových případech je důsledkem neúplný metabolismus sacharidů. To vede k tvorbě toxických metabolitů, jako je kyselina pyrohroznová.
Kyselina pyrohroznová se hromadí v mozku a v nervové soustavě a ovlivňuje schopnost nervové buňky přijímat kyslík. Buňky umírají v důsledku toho, že se v podstatě dusí. Při určitém množství odumřelých buněk začínají být zřejmé příznaky degenerativního onemocnění.
Slovo na závěr
Cukr nám na krátkou dobu dodá mnoho energie v důsledku vzestupu jeho hladiny v krvi, ale tělo rychle uvolní velkou dávku inzulínu, což rychle sníží hladinu cukru v krvi a způsobí výrazný pokles energie a vytrvalosti a jako důsledek, sníží duševní ostrost. Začne probíhat degenerativní proces, a pokud se tomu v průběhu doby, nezabrání, je vysoká pravděpodobnost, že projeví nemoc.
Jedna žena něco takového prožila. Napsala: „Všechna moje onemocnění způsobily látky, které jsem se přijala do svého těla … vedly k markantnímu narušení minerální rovnováhy v těle. Toto … způsobilo, že mé trávicí enzymy nedokázaly správně natrávit potravu. Vyvinuly se klasické příznaky alergie způsobené toxicitou a nestráveným jídlem, což vyčerpalo můj imunitní systém. Nakonec tato minerální nerovnováha způsobila závažné nahromadění nefunkčního vápníku v mé hrudi …. Tento proces skončil zubním kazem, zápalem plic, zánětem průdušek, a řadou dalších onemocnění. “
Teprve poté, co odstranila cukr ze svého jídelníčku, vyléčilo se její tělo samo.
Zdroj: www.adcz.cz/zdravi/clanky-zdravi/cukr/cukr-ovlivnuje-telo-a-mysl/
Další informace o cukru najdete zde: environmentalni-vychova.webnode.cz/zdravi/zdrave-zpravy-aktuality/clanky-o-zdravi/